Výfukové potrubí

  Je spousta detailů, které oddělují skutečné modely nebo lépe řečeno repliky od hraček a proto se moje pozornost hned od počátku zaměřovala nejen na úpravu zevnějšku, ale i interiéru a motorového prostoru. Podotýkám předem, že jsem neměl v úmyslu a ani schopnosti překopat celý motor, ale ten zakroucený výlisek, co představoval výfuk mi od začátku vadil a tak celkem logicky došlo i na něj.
  Obstaral jsem si tedy (horko těžko) kus hliníkového drátu o průměru 3,5 mm, což přibližně odpovídá měřítku a začal s kroucením vlastních figur potrubí. Zvolil jsem metodu výroby po jednotlivých párech válců, tzn. současně levou i pravou stranu. Za tímto účelem jsem opět sáhnul po Merkuru a vyrobil další z mnoha přípravků. Metoda se mi osvědčila, ale brzo se projevilo první úskalí. Hliník je totiž v tomto průměru už dost tvrdý a tak jsem si musel tu a tam vypomáhat kladívkem, což zanechával na povrchu stopy. To by ještě šlo přehlédnout, jenže jak je hliník tvrdý, je současně i křehký a nedovoluje moc pokusů s nahýbáním. Takže ve chvíli, kdy považujete jednu stranu za hotovou a krásně vám to lícuje s navazujícím kusem, ale na druhé chcete udělat něco ještě jinak, může se stát, že drát praskne.
  Ač nerad, musel jsem jít na kompromisní řešení. Použil jsem tenčí a tentokrát měděný drát, který jsem ovšem ponechal i s izolací, abych neublížil měřítku. Od této chvíle už to bylo jen o trpělivosti, zkoušení a slícovávání. Ještě jsem taky nezmínil, že jsem opět prošel spoustu fotek motorů a stejně jako u karoserie jsem našel několik variant  výfukového systému. Za vzor jsem použil fotografie týmu JMB z ročníku 1999, o kterém si myslím, že má k tomuto vozu nejblíž.
Ale zpátky k tématu. První jsem vyrobil trojici potrubí válců 7-12 a to proto, že je částečně vinutá pod potrubím prvních 6 válců a musel jsem také zachovat jak šířku celé figury, tak cílový bod. Teprve pak jsem vyrobil zbylé potrubí. Teď ovšem vznikla situace, že z motoru vedlo dvanáct samostatných trubek :-) Po vzoru předlohy jsem tedy začal i s výrobou vlastních spojovacích kusů, vždy pro tři potrubí přesně tak, jak je tomu u originálu. K tomu jsem opět použil stejný drát, ale tentokrát jsem nechal část na jednom konci dutou, tu pak seříznul tak, aby seskládáním všech tří částí vznikl opět kruhový profil. Nakonec jsem vše slepil a zkrátil na potřebnou délku. Obdobně jsem postupoval i u spojovacích dílů sdružujících navazující potrubí do tlumiče. 
  Pak přišlo na řadu ještě tmelení drobných nepřesností a nerovností, lehké přebroušení a nakonec několik vrstev laku, aby povrch dostal jednotný vzhled. Bylo to náročné. Hlavně dodržet "zrcadlovitost" a taky vzájemnou konfiguraci jednotlivých trubek vůči sobě samým. Celkem jsem na výrobě výfuku strávil víc než tři měsíce, ale myslím, že výsledek je zdařilý a mám z něj dobrý pocit.

|   zpět na předmluvu   |   < předchozí stránka   |   následující stránka >   |