Přelom šedesátých a sedmdesátých let 20. století byl pro
automobilku Porsche velmi plodný. Zatímco na rychlých tratích
decimovaly soupeře neporazitelné 917-ky, na členitých tratích, jako
byly například Nürburgring nebo Targa Florio, dominovaly vozy s
typovým označením 908/3, které díky skvěle vyvážené konstrukci,
nízko posazenému těžišti a menší hmotnosti hliníkového rámu,
poskytovaly jezdcům vynikjaící ovladatelnost a díky plochému,
vzduchem chlazenému třílitrovému osmiválci také dostatek výkonu. Ten
se pohyboval kolem 360 koňských sil při 8400 otáčkách a přes
pětistupňovou převodovku poháněl zadní nápravu.
Vzhledem k tomu, že motor byl chlazen výhradně vzduchem, nezabíraly
místo pod kapotáží chladiče, což za prvé vedlo k další úspoře
hmotnosti a za druhé celkový tvar vozu s krátkými převisy na obou
stranách byl velmi jednoduchý a hladký. V modifikaci z roku 1971
přibyly pouze výrazné ploutvičky na zádi, které se objevily i na
typu 917 a také na celé řadě konkurenčních vozů. Účelem těchto
ploutviček bylo zvýšení stability zadní nápravy v rychlých
zatáčkách.
V debutovém roce 1970 zvítězily 908 v typickém bleděmodrém zbarvení
olejářské společnosti Gulf v obou klíčových závodech, jak na trati
Targa Florio, tak na Severní smyčce. Navíc v obou případech to byl
vítězný double.
V následující sezóně se už tolik nedařilo. Přesto, že na těžké trati
Targy Florio patřily znovu k nejrychlejším, nedokončil po kolizích
ani jeden z vozů Porsche 908/3. O nápravu reputace se měla postarat
čtveřice vozů hned o dva týdny později na německém Nürburgringu. Ke
dvěma továrním vozům přibyly ještě dva stříbrné týmu Martini. Také
toto spojení se pak stalo na řadu let nerozlučitelným. V kvalifikaci
se však vozy Porsche musely spokojit se třetím až šestým místem,
když za nejrychlejším Ferrari 312 PB, pilotovaném Ickxem a
Regazzonim zaostaly o plných 10 sekund. Druhé místo patřilo vozu
Alfa Romeo T33/3 Stommelena a Galliho. Nejrychlejším ze čtveřice
stutgartských byl vůz v barvách Martini s číslem 3, za jehož volant
usedali Vic Elford a Gérard Larrousse. Čtvrtí nejrychlejší z
kvalifikace byli se čtyřkou jejich týmoví kolgové Gijs van Lennep a
Helmut Marko.
V samotném závodě pak vůz Ferrari nevydržel zátěž náročné trati a s
přehřátým motorem těsně před jeho polovinou odstoupil. Podobně se
vedlo i druhému italskému výrobci a tak Porsche mířilo vstříc
vítězství. Jako první projeli cílem Elford a Larrousse před svými
továrními rivaly Rodriguezem a Siffertem a týmovými kolegy van
Lennepem a Markem.
Vozy Porsche 908/3 však nadále zůstávaly ve stínu slavnějších 917 a v
následující sezóně byly všechny čtyři rozprodány soukromým jezdcům.
Mezi nejznámějšími byl i Reinhold Joest, který později osadil vůz
turbomotorem.
Firma Autoart připravila několik variant vozů z roku 1971. Můj model
s číslem 4 patří do certifikované limitované edice a má výrobní
číslo 2581. |