Japonská automobilka Mazda, stejně jako její domácí konkurenti,
toužila uspět ve vytrvalostních závodech nejen v Asii a severní
Americe, ale také v Evropě v nejprestižnějším závodě ze všech, ve
čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans. K tomu jí měl dopomoci typ 787B
poháněný unikátním Wankelovým rotačním motorem o objemu 2.6 litrů.
Nešlo však o vůz nové konstrukce, nýbrž o evoluci typů 767 a 767B,
které se v závodech objevovaly o roku 1988.
Nejvíce
změn se skrývalo pod kapotáží. Dvojice chladičů, původně umístěných
po bocích kokpitu, byla nahrazena jediným, umístěným šikmo v přídi
vozu, čímž bylo dosaženo i zvýšení přítlaku na přední nápravu. Tato
změna také umožnila přepracovat partie kolem dveří, kde již nebylo
nutné vést vstupy chladícího vzduchu. Další významnou změnou bylo
přemístění nasávacího otvoru ze střechy do zadní části kapotáže. Pár
periskopických nasávačů, umístěných mezi zadními koly, se podle
potřeb elektronické řídící jednotky a v závislosti na rychlosti
zvyšoval nebo snižoval. Rotační motor s proměnlivou délkou sání
disponoval výkonem 700 koní a kroutícím momentem 608 Nm.
Pětistupňovou manuální převodovku dodala firma Porsche.
Tým
Mazdaspeed připravil pro 59. ročník závodu 24 hodin Le Mans (v roce
1991) dva vozy typu 787B a jeden rok starý typ 787. S číslem 18
startovala sestava Maurizio Sandro Sala, Stefan Johansson a David
Kennedy, s číslem 55 trojice Volker Weidler, Johnny Herbert a
Bertrand Gachot a se starší specifikací s číslem 56 Takashi Yorino,
Yorijo Terada a Pierre Dieudonné. Zatímco vozy se startovními čísly
18 a 56 byly zbarveny do typických, světlemodro bílých, barev Mazdy,
pětapadesátka zářila v oranžovo-zelené kombinaci. V konkurenci
Peugeotů, Jaguárů a Mercedesů nebyla Mazda považována za kandidáta
na vítězství. Na startu patřilo nejrychlějšímu vozu s číslem 55 až
19. místo, osmnáctka startovala 23. a šestapadesátka 30. Mazdy však
díky úspornosti motorů upustily od konzervativní strategie a draly
se do popředí jako by se jednalo o sprint. Záhy se vyhouply na 3. a
4. místo.
V
noci se do potíží dostal Schumacherův Mercedes a s poruchou
převodovky musel později do boxů.
Dvě hodiny před koncem ze závodu pro poruchu motoru odstoupil Ferté
na Mercedesu a pětapadesátka se ocitla v čele. Poslední dlouhý stint
patřil Johnny Herbertovi, který vůz dovezl k zaslouženému vítězství.
Vyčerpaný jezdec nebyl ani schopen z vozu sám vystoupit a ke stupňům
vítězů byl donesen na ramenou ostatními členy týmu. Osmnáctka dojela
šestá a šestapadesátka osmá. V následujícím roce, vinou změny
pravidel, už Mazda s typem 787B startovat nesměla.
Překrásnou, detailně propracovanou, zmenšeninu připravila v
limitované edici firma Autoart. Můj kus má číslo 04664. |