Porsche 962C (písmeno C značí někdejší kategorii sporotvních prototypů) bylo "vynucenou" evolucí veleúspěšného typu 956, který kraloval čtyřiadvacetihodinovkám v Le Mans od roku 1982 až do roku 1985. Vynucenou proto, protože zámořský šampionát IMSA, kde se automobilka Porsche chystala startovat, nedovoloval umístění pedálů před přední nápravou. Později toto pravidlo přijala za své i FIA. Typ 962C debutoval v roce 1985 a vítěznou šňůru vozů Porsche prodloužil až do roku 1987. Na okruzích po celém světě se proháněl v rukou soukromých týmů až do poloviny devadesátých let. Vznikla tak řada modifikací podle šampionátů, kterých se vůz účastnil. Poslední vítězství v Le Mans si devětsetšedesátdvojka připsala pod hlavičkou týmu Dauer v roce 1994.

V roce 1988 nasadila automobilka Porsche do čtyřiadvacetihodinovky trojici žlutočervených vozů se startovními čísly 17, 18 a 19 a takto seřazeni také startovali do závodu z prvního, druhého a třetího místa. Ve startovní listině se tehdy objevilo celkem 15 vozů Porsche 962C. Továrna nasazovala ve svých vozech třílitrové šestiválce přeplňované dvojicí turbodmychadel o výkonu 780 koní a kroutícím momentem 710 Nm. Pětistupňová manuální převodovka přenášela výkon na zadní nápravu. V některých netovárních vozech se objevoval i starší šestiválec o objemu 2.8 litrů s jedním turbodmychadlem.
Napínavý závod, ve kterém zajel Hans-Joachim Stuck se startovním číslem 17 nejrychlejší kolo závodu, trval až do samotného závěru. Z těsného vítězství se nakonec radoval tým Jaguar (Lammers, Dumfries a Wallace), který odjel druhý nejvyšší počet kilometrů v historii závodu. Trojice Stuck, Ludwig a Bell na voze číslo 17 obsadila druhé a klan Andrettiů na voze číslo 19 šesté místo. Vůz číslo 18 (Wollek, Schuppan, van der Merwe) závod po poruše motoru nedokončil.
Pro Porsche to však byl první signál, že se pro letitou devětsetšedesátdvojku čas pomalu naplnil a že se bude čímdál častěji sklánět před modernějšími a výkonějšími Jaguáry a Saubery. Model vozu připravila firma Universal Hobbies.