Na konci roku 1971 se automobilka Porsche rozhodla zaměřit svoji pozornost k závodům skupiny 7, která svojí zdánlivou volností technických předpisů, poskytovala široké možnosti pro konstruktéry. Zejména zámořská série Can-Am a její evropská varianta Interserie často ve startovním poli nacházela nejrozmanitější konstrukce. Prvním typem byl spyder 917/10, který byl otevřenou verzí kupé 917 avšak s použitím odlehčených komponentů z nových materiálů a větší nádrží. Jako pohonná jednotka posloužil plochý dvanáctiválec o objemu 5 litrů, který však již za konkurencí výkonově zaostával.
Porsche se rozhodovalo, zda použije starší šestnáctiválec nebo půjde do té doby neprobádanou cestou a svým motorům přidá turbodmychadla. Zvítězila druhá varianta. Výkon dvanáctiválce se zvedl na 950 koní. Jízda s takto výkonným vozem ovšem nebyla ani trochu snadná. U motorů se projevoval výrazný turboefekt a pokud jezdec neudržoval motor v optimálním rozsahu otáček, byl velmi líný. Současně také kladl na jezdce vysoké nároky při práci s plynovým pedálem.
Výrazný podíl na vývoji těchto vozů měli jezdci Mark Donohue a George Follmer, který vybojoval pro Porsche titul šampiona Can-Am v roce 1971. Přesto, že i v následujícím roce Porsche poráželo konkurenci, vývoj nestagnoval. V roce 1973 přišel na scénu mohutnější a výkonější typ 917/30, vyvinutý a nasazovaný týmem Penske s Markem Donohuem za volantem. Objem motoru byl zvýšen na 5.4 litrů. Výkon se vyšplhal až na neuvěřitelných 1580 koní. Pro závodní účely motor disponoval výkonem 1100 koní při 7800 otáčkách. Kroutící moment byl ohromujících 1112 Nm ! Vůz dokázal zrychlovat z 0 na 100 km/h za 2 sekundy. Prodloužená kapotáž se zlepšenou aerodynamikou dovolovala dosahovat maximální rychlosti 386 km/h. Donohue se stal s tímto vozem vítězem celé série Can-Am, když vyhrál šest z osmi závodů.
V roce 1974 došlo ke změně pravidel a tým Penske se zúčastnil pouze jediného závodu. Vinou ropné krize a upadajícího zájmu jak ze strany týmů, tak ze strany diváků byl ročník 1975 zcela zrušen.
Na uzavřené trati v Talladeze tak alespoň vytvořil Donohue rychlostní rekord, který měl hodnotu 221 mil v hodině (= 355,66 km /h). To byl definitivní konec kariéry jak vozů Porsche 917, tak Marka Donohua, který deset dní po rekordu tragicky zahynul při tréninku na GP Rakouska vozů formule 1.
Originál tohoto vozu je dodnes majetkem Porsche a je k vidění v muzeu ve Stuttgartu. Limitovanou edici tohoto úžasného monstra vyrobila firma Minichamps. Model na fotografiích níže nese výrobní číslo 0264.