Přelom šedesátých a sedmdesátých let 20. století byl pro automobilku Porsche velmi plodný. Zatímco na rychlých tratích decimovaly soupeře neporazitelné 917-ky, na členitých tratích, jako byly například Nürburgring nebo Targa Florio, dominovaly vozy s typovým označením 908/3, které díky skvěle vyvážené konstrukci, nízko posazenému těžišti a menší hmotnosti hliníkového rámu, poskytovaly jezdcům vynikjaící ovladatelnost a díky plochému, vzduchem chlazenému třílitrovému osmiválci také dostatek výkonu. Ten se pohyboval kolem 360 koňských sil při 8400 otáčkách a přes pětistupňovou převodovku poháněl zadní nápravu.
  Vzhledem k tomu, že motor byl chlazen výhradně vzduchem, nezabíraly místo pod kapotáží chladiče, což za prvé vedlo k další úspoře hmotnosti a za druhé celkový tvar vozu s krátkými převisy na obou stranách byl velmi jednoduchý a hladký. V modifikaci z roku 1971 přibyly pouze výrazné ploutvičky na zádi, které se objevily i na typu 917 a také na celé řadě konkurenčních vozů. Účelem těchto ploutviček bylo zvýšení stability zadní nápravy v rychlých zatáčkách.
   V debutovém roce 1970 zvítězily 908 v typickém bleděmodrém zbarvení olejářské společnosti Gulf v obou klíčových závodech, jak na trati Targa Florio, tak na Severní smyčce. Navíc v obou případech to byl vítězný double.
  V následující sezóně se už tolik nedařilo. Přesto, že na těžké trati Targy Florio patřily znovu k nejrychlejším, nedokončil po kolizích ani jeden z vozů Porsche 908/3. O nápravu reputace se měla postarat čtveřice vozů hned o dva týdny později na německém Nürburgringu. Ke dvěma továrním vozům přibyly ještě dva stříbrné týmu Martini. Také toto spojení se pak stalo na řadu let nerozlučitelným. V kvalifikaci se však vozy Porsche musely spokojit se třetím až šestým místem, když za nejrychlejším Ferrari 312 PB, pilotovaném Ickxem a Regazzonim zaostaly o plných 10 sekund. Druhé místo patřilo vozu Alfa Romeo T33/3 Stommelena a Galliho. Nejrychlejším ze čtveřice stutgartských byl vůz v barvách Martini s číslem 3, za jehož volant usedali Vic Elford a Gérard Larrousse. Čtvrtí nejrychlejší z kvalifikace byli se čtyřkou jejich týmoví kolgové Gijs van Lennep a Helmut Marko.
  V samotném závodě pak vůz Ferrari nevydržel zátěž náročné trati a s přehřátým motorem těsně před jeho polovinou odstoupil. Podobně se vedlo i druhému italskému výrobci a tak Porsche mířilo vstříc vítězství. Jako první projeli cílem Elford a Larrousse před svými továrními rivaly Rodriguezem a Siffertem a týmovými kolegy van Lennepem a Markem.
  Vozy Porsche 908/3 však nadále zůstávaly ve stínu slavnějších 917 a v následující sezóně byly všechny čtyři rozprodány soukromým jezdcům. Mezi nejznámějšími byl i Reinhold Joest, který později osadil vůz turbomotorem.
Firma Autoart připravila několik variant vozů z roku 1971. Můj model s číslem 4 patří do certifikované limitované edice a má výrobní číslo 2581.

Slider