Po zániku šampionátu ITC v roce 1996 obrátila továrna Mercedes – Benz, stejně jako její městský rival Porsche, svoji pozornost k nově vznikajícímu světovému poháru FIA GT.
  Porsche využilo skuliny v pravidlech a postavilo ryzí sportovní vůz, nesoucí pouze společné znaky s produkčním
GT-čkem, čímž získalo před soupeři nemalou výhodu. FIA se proto rozhodla prodloužit termín pro homologaci a umožnila tím i ostatním týmům získat čas pro stavbu povinných 25 kusů produkčních vozů, ze kterých byly jejich vozy odvozeny.
Mercedes-Benz ve spolupráci se svým dvorním úpravcem AMG a dalšími partnery zapracoval na vývoji a stavbě unikátního typu CLK-GTR, který nepostrádal nejmodernější technologie jako karbonový monokok (vyrobený známou firmou Lola), panely z uhlíkových kompozitů, zavěšení na dvou ramenech systému Pull-Rod nebo sekvenční šestistupňovou převodovku. Uprostřed byl uložen mohutný dvanáctiválec do V o objemu šesti litrů, který omezen povinnými restriktory dával výkon 600 koní.
  Podobně jako u výše zmíněného Porsche odkazovaly i u CLK-GTR některé detaily na produkční dvoudveřové kupé. Přední i zadní světlomety, mřížka chladiče nebo nezbytná trojcípá hvězdička na kapotě. Co však na produkčních vozech nenajdeme, je umístění nasávacího otvoru na střeše, za jehož řešení vděčíme inženýrům McLarenu a které obkoukala celá řada týmů.
  V rekordně krátkém čase byly vyrobeny dva první vozy, které se mohly směle postavit na start úvodního podniku sezóny 1997 na domácí trati Mercedesu v Hockenheimu. Bohužel se oba vozy potýkaly s technickými problémy a v prvních třech závodech příliš neoslnily. Dlouhou letní pauzu vyplněnou čtyřiadvacetihodinovkou v Le Mans využili v továrně dokonale. Nejen, že se na startu objevil třetí tovární vůz CLK-GTR a výkon dvanáctiválce vzrostl na 630 koní, ale hlavně od čtvrtého závodu, opět na Hockenheimringu, začala hvězda Mercedesů prudce stoupat vzhůru a CLK-GTR slavil jedno vítězství za druhým. V konečném účtování sezóny 1997 zvítězil Mercedes pětkrát, což vyneslo tovární jezdecké jedničce, Berndu Schneiderovi, i titul mistra světa.
  V sezóně 1998 opustil tovární tým BMW třídu GT a soustředil se výhradně na vytrvalostní závody v kategorii otevřených prototypů, čímž se o něco ochudila konkurence. S novým výkladem pravidel se však do hry vrátilo Porsche, které vytáhlo do boje se zbrusu novým typem 911 GT1-98. Oba úvodní podniky však patřily opět Mercedesu. Továrna ale snovala plány, jak ovládnout závod závodů – čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans a tak přenechal od třetího závodu vozy typu CLK-GTR týmu Persson a na scéně se objevil mladší sourozenec CLK-LM. 
  Nejen označení, ale i celkový vzhled dával jasně najevo, kde bude jeho hlavní místo. Příď vozu byla snížena, rovněž tak i střešní nasávací otvory. Vůbec celý systém proudění vzduchu uvnitř vozu byl přepracován tak, aby bylo dosaženo co nejvyšší maximální rychlosti a přítlaku. Mnohem větší překvapení se objevilo pod kapotou vozů. Technici AMG totiž oprášili téměř deset let starý osmiválec, používaný ve sportovních prototypech Sauber skupiny C ! Z pětilitrového motoru bylo odstraněno přeplňování a v rámci pravidel náležitě zvětšen restriktor. Tím motor dosahoval srovnatelných parametrů s mnohem robustnějším a těžším dvanáctiválcem, při očekávané vyšší spolehlivosti. Ta se ale nedostavila a oba vozy opustily čtyřiadvacetihodinovku ani ne ve čtvrtině. To bylo velké rozčarování.
  Tým se tedy ve zbytku sezóny soustředil na účinkování v šampionátu FIA GT, kde se typu CLK-LM podařilo vyhrát osm zbývajících podniků z toho šestkrát to byl vítězný double. Z mistrovského titulu se nakonec, při stejném počtu vítězství jako měli Bernd Schneider s Markem Webberem, radovali Klaus Ludwig a Ricardo Zonta. Ludwig tak zároveň nejkrásnějším možným způsobem zakončil svoji mnohaletou kariéru továrního jezdce Mercedesu.
  Do nové sezóny se z celkem pochopitelných důvodů, kromě Mercedesu, nepřihlásil žádný jiný účastník a třída GT1 byla zrušena ještě před dovršením tříletého plánu.
  Mercedes se pak pokusil o reparát v Le Mans se zcela novým, leč velmi neposedným typem CLR, ale po dvou krkolomných saltech Marka Webbera a Petera Dumbrecka se za Mercedesy v Le Mans navždy zavřela garáž…
Model firmy Maisto zvětšňuje vítězný vůz Bernda Schneidera a Marka Webbera ze závodu 1000 km Suzuka z 23. srpna roku 1998 a do mojí sbírky jím přispěl přítel sběratel Dušan Remiš.