Čtvrtý ročník populární zámořské série Can-Am zahájil svoji sezónu na Kanadském okruhu v Mosportu 1. června a skončil závodem v Texasu 9. listopadu 1969. Nejvýznamější novinkou tohoto ročníku bylo, kromě dřívějšího termínu zahájení šampionátu, také navýšení počtu podniků na jedenáct a to převzetím části závodů série USRRC.
  V ostatních ohledech se ale sezóna na vlas podobala té předešlé. Znovu byla na tratích nejvíce vidět typická oranžová barva McLarenových vozů, nesoucí typové označení M8B, za jejichž volanty usedali Bruce McLaren, startovní číslo 4 a Denny Hulme, startovní číslo 5, kteří se s neuvěřitelnou pravidelností střídali na prvních dvou místech ve výsledkových listinách. V konečném součtu nasbíral Bruce McLaren šest vítězství proti Hulmovým pěti a stal se tak celkovým vítězem série.
  Šasi typu M8B bylo pouze modifikovanou verzí předchozího M8A. Stejný zůstal i sedmilitrový osmiválec Chevrolet, kterému narostl výkon na 680 koňských sil. Beze změn zůstala i čtyřstupňová převodovka Hewland LG500 a vstřikování Lucas. 
Nejvýraznější novinkou na vozech M8B bylo mohutné zadní stavitelné přítlačné křídlo na vysokých podpěrách, odtud označení "High wing", jehož řešení se nápadně podobalo konkurenčnímu Chaparralu.
V některých závodech se objevila také jeho nízká, konzervativnější, varianta, označovaná jako "Low wing". Každopádně se dá říci, že to byl spíše výstřelek jedné sezóny. V následujícím ročníku se hlavní zbraní McLarenu stal typ M8D, jehož přítlačné křídlo bylo upevněno mezi dva nosníky integrované do kapotáže a v nemž 2. června 1970, krátce před zahájením nové sezóny při testech v Goodwoodu, tragicky zahynul Bruce McLaren.
  I přes toto neštěstí a některé pozdější majetkové nesrovnalosti zůstávaly vozy McLaren nadále na špičce ať už v rukou Dana Gurneye nebo později Petera Revsona.
Na fotografiích níže je vůz vicemistra Can-Am z roku 1969, Dennyho Hulma, s výrobním číslem 1909 z celkových 2496 kusů vyrobených firmou GMP.