I když v rodokmenu Ferrari 333 SP najdeme také společnosti Dallara, MOMO nebo Michelotto, na jeho ušlechtilém, charizmatickém vzhledu, tak typickém pro všechna Ferrari, to nikterak neubírá. Od první verze z roku 1993 vzniklo ještě několik modifikací. Většinou se týkaly přední části nebo postranních vstupů vzduchu, ale verze long tail z roku 1998, kterou nasadil tým JB Competition do slavné čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans v roce 1998, se všem vymyká. Zatímco přední část postrádá jak rozměrný spliter, tak boční flopy, zadní část se výrazně protáhla a křídlo přišlo o svoje vysoké bočnice. Důvod těchto úprav je zřejmý a léty ověřený. Na vysokorychlostních okruzích, jakým ten v La Sarthe je, se totiž neklade přílišný důraz na přítlak, zatímco dosažení co nejvyšší maximální rychlosti je podřízeno vše.
  Společné všem verzím je šasi z uhlíkových vláken, hliníkový dvoumístný voštinový monokok, plochá podlaha, odpružení systémem push rod na obou nápravách, ale hlavně vidlicový dvanáctiválec s pětiventilovou technikou, s nezaměnitelným pištivým zvukem, který pocházel z produkčního typu F50, jehož objem byl podle pravidel IMSA snížen na 4 litry, dával 862 kilogramů (889 kg u verze long tail) těžkému vozu výkon 641 koní při 11000 otáčkách (maximálně točil 12000/min.). Výkon byl ovšem kvůli povinnému 48 mm restriktoru pro dvacetičtyřhodinový závod snížen na 575 koní. Změnu prodělala také nádrž, jejíž objem byl naopak zvětšen ze 70 na 100 litrů. S pětistupňovou sekvenční převodovkou dosahoval vůz rychlosti podle použitého stálého převodu až 368 km v hodině.
  Malou perličkou je také značení jednotlivých šasi, kterých bylo vyrobených za téměř 10 let celkem 40. Čísla 001 až 004 jsou vozy vyrobené přímo v dílnách Ferrari, 005 až 014 vyrobila Dallara a 015 až 041 vyrobila společnost Michelotto. Pořadová třináctka totiž byla vynechána a to je celá záhada. Model, jehož vznik jsem popsal v "deníku", má svůj předobraz v šasi číslo 022.
  Do závodu se kvalifikoval vůz s číslem 5 se ztrátou 9 sekund až jako sedmnáctý ze 47, což v početné konkurenci továrních týmů nebyl nejhorší výsledek. Navíc mezi všemi přihlášenými Ferrari 333 SP byl nejrychlejší. Horké počasí, které provázelo celý závod, postupně decimovalo startovní pole. Nejprve nevydržely Mercedesy, krátce na to odstoupila obě tovární BMW a dvě ze tří Toyot. Na obě tovární Porsche 911 GT1 zbytek pole nestačil, ale o další pořadí se dál sváděl boj. Bohužel po necelých třinácti odjetých hodinách vystavila stopku Ferrari číslo 5 závada na převodovce a tak prapor Ferrari musela převzít konkurence. Nejlépe se v cíli umístilo na osmém místě Ferrari 333 SP týmu Doyle Risi Racing, které na vítězné Porsche ztratilo 19 okruhů.
  Přestože se Ferrari 333 SP za svoji desetiletou kariéru stalo šampionem různých sérií po celém světě, závod závodů se mu nikdy vyhrát nepodařilo. I tak je ale stále na co se dívat a tyto vozy patří k ozdobám na všech motoristických festivalech. Bohužel na jeho pokračovatele stále čekáme, a tak si můžete čekání zpříjemnit pár fotografiemi makety vozu číslo 5, za jehož volantem se střídali jezdci Vincenzo Sos
piri, Jean-Christophe Bouillion a Jèrôme Policand.