Na téma Viper se dá popsat mnoho a mnoho stránek a stále bude o čem psát. Vždyť je to také jeden z nejrozšířenějších a nejúspěšnějších vozů v kategorii GT. Jeho závodní historie začíná rokem 1996, kdy zmije debutovala za velkou louží v seriálu IMSA. Už počátkem 90. let 20. století okouzloval zákazníky svým neokoukaným designem roadster Viper RT/10 a tak není divu, že myšlenka dostat tento vůz na závodní trati na sebe nenechala dlouho čekat. V roce 1995 bylo veřejnosti představeno kupé GTS.
  Automobilka Chrysler, pod kterou značka Dodge patří, uvažovala od počátku s nasazováním Viperů nejen v severní Americe, ale i v Evropě a k tomu potřebovala silného a zkušeného spojence. Volba proto padla na francouzský tým ORECA, který byl přizván, aby se podílel na vývoji vozu, který nesl označení GTS-R. O podvozek se postarala jiná neméně známá společnost, a to Reynard. Vůz poháněl vidlicový destiválec o objem
u 7986 ccm a výkonu 500 koní při 5000 otáčkách. Stokilometrové rychlosti dosáhl 1475.5 kg těžký vůz z klidu za 3,8 sekundy a maximální rychlost atakovala hodnotu 322 km/h (tj. 200 mph).
  Jeho závodní historie začíná rokem 1996, kdy zmije debutovala za velkou louží v seriálu IMSA. O rok později se pozornost týmu upnula do nově vzniklého šampionátu FIA GT a zmije začala sbírat úspěchy ve slabší kategorii GT2. V ročníku 1998 potvrdila drtivou převahu v celém šampionátu a k výčtu úspěchů přidala také svoje první vítězství ve třídě ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans (celkově 11. místo). Počet Viperů na startovním roštu neustále vzrůstal a jeho služeb využívaly např. i tým Paula Belmonda, tým Chamberlain nebo Carsport Holland.
  V sezóně 1999 se tým Oreca rozrostl na čtyři vozy, z nichž dva pokračovaly v účasti v šampionátu FIA GT a dva se připojily do nově vzniklé série ALMS. A i zde se dominance Viperů naplno projevila a se šesti vítězstvími tuto sérii ovládly.
  Ročník 2000 se jak pro tým Oreca, tak pro Viper samotný stal přelomovým. Tým opustil účinkování v šampionátu FIA GT a soustředil se pouze na ALMS. Dál pokračoval v úspěšném tažení, i když s koncem sezóny začínal pociťovat sílící tlak továrního týmu Corvette. Také zbylé týmy provozující Vipery v seriálu FIA GT zaznamenaly ústup z pozic. Tentokráte byly přemoženy anglickými vozy Lister Storm. Tím ale úspěchy Viperů nekončily, neboť tu stále ještě zbývala obhajoba vítězství z předchozích dvou ročníků v závodě závodů - na trati v La Sarthe při slavné dvacetičtyřhodinovce.
  Do té nastoupila za horkého slunečného počasí trojice továrních Viperů týmu Oreca se startovními čísly 51, 52 a 53. Zatímco v absolutním pořadí ovládly kvalifikaci jednoznačně prototypy Audi R8, ve třídě GTS se rozpoutal tuhý boj mezi Vipery a Corvettami. Nejrychlejším se podle očekávání stala padesát jednička
s Karlem Wendlingerem, Olivierem Berettou a Dominiquem Dupuyem následovaná dvojicí Corvett s čísly 63 a 64 a oběma týmovými kolegy. Jak vysoká úroveň přípravy obou konkurenčních týmů byla, dokazuje fakt, že do cíle závodu dojely všechny jejich vozy.
  Posádka čísla 51 tedy zvítězila v kategorii GTS a co víc, celkově to bylo vynikající 7. místo, druhou pozici ve třídě pak obsadila třiapadesátka s jez
dci Davidem Donohuem, Ni Amorimen a Anthony Beltoisem. Třetí a čtvrtá příčka patřila Corvettám a na páté dojela trojice s Vipere týmu Oreca v sestavě Tommy Archer, Marc Duez  a Patrick Huisman.
  Po tomto vítězném hattricku tým Oreca ukončil spolupráci s Chryslerem a dál se věnoval vývoji prototypů. V roce 2001 skončil vývoj a tovární podpora automobilky samotné. Dodge Viper GTS-R se pak ještě na okruzích objevovaly v rukou soukromých týmů. Tým Labre Competition s ním získal ještě titul ve FIA GT za rok 2001. V dalších dvou letech už Vipery nebyly tolik konkurence schopné a do popředí se prodraly nové maranelské zbraně - Ferrari 550.
Podařené modely vozů připravila firma Autoart a já jsem ten svůj získal od přítele sběratele pana Dušana Remiše.