Projekt, kterým se koncern GM v roce 2000 rozhodl vstoupit do vybrané společnosti sportovních prototypů nejvyšší kategorie, nesl název Cadillac Northstar LMP. Přesto, že tou dobou koncern disponoval i velmi úspěným vozem Corvette v kategorii GT, jejich cílem bylo, stejně jako u ostatních konkurentů, především porážet ikonu konce století - Audi R8.
  General Motors se se stavbou nového vozu obrátil na renomovaného výrobce, závodních vozů, společnost Riley & Scott. Nešlo však o pouhý zákaznický vůz, který by jen GM opatřilo svým logem. Riley & Scott dodali pouze osvědčené hliníkovo-voštinové šasi s karbonovým monokokem z typu Mk.III, zatímco inženýři GM zapracovali v duchu tovární politiky Art & Science na zbrusu nové kapotáži. Zavěšení všech kol bylo uchyceno vně, což poskytovalo jezdci větší míru bezpečí v případě havárie, ale hlavně umožňovalo mechanikům mnohem pohodlnější a snažší přístup pro opravy. Také šestistupňová sekvenční převodovka vyvinutá společností Emco poskytovala značnou úsporu času mechanikům, protože jednotlivá ozubená kola se dala měnit otvorem ve vršku skříně, bez nutnosti demontáže nápravy. I volba motoru byla do jisté míry překvapením, když byl do útrob nového prototypu zapracován menší 4-litrový osmiválec označovaný jako L47, známý ze sedanu Oldsmobile Aurora a používaný již od roku 1995 v seriálu Indy Racing League. O naladění se postarali inženýři McLarenu a jeho 600 koní výkonu  bylo dosaženo pomocí dvojice turbodmychadel. S ohledem na delší životnost to ale byla hodnota spíše kompromisní. Také název Northstar má svůj původ v označení výrobní řady motorů V8 s úhlem rozevření válců 90°. Celkem bylo vyrobeno 6 vozů, z nichž dva startovali v americké sérii ALMS, kde také na čtyřiadvacetihodinovce v Daytoně debutovali a tři putovali do služeb franocouzského týmu DAMS, aby se zúčastňovali evropského seriálu SRWC a hlavně čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans. Poslední vůz zůstal jako testovací v továrně.
  Jak tomu ale často bývá, chybí novým vozům potřebná spolehlivost. Nejinak tomu bylo i u Cadillacu a tak zatímco jednou zradila spojka, podruhé třeba ztáta výkonu. K tomu se ještě přidala nějaká ta nehoda a tak bylo stále co zlepšovat. A výsledkově to také za mnoho nestálo. V Daytoně po celkem vydařené kvalifikaci z toho nakonec bylo jen 13. a 14. místo a to ještě druhý vůz ani cílem neprojel. V Sebringu byl nejlepší z Cadillaců šestý, ale za vítězným Audi R8 zaostal o plných 29 kol.
  Ani v Evropě to nebylo lepší a páté místo na Silverstonu bylo jen malou jiskřičkou naděje. Výkon a rychlost postrádaly vozy Cadillac i v Le Mans, kde startovaly hned čtyři. Nejrychlejšímu z nich ale patřila až 9. příčka na roštu a pozice Audi tak dál zůstávala neotřesitelná. V závodě samém pak po necelých pěti kolech shořel motor čtyřce. Zbylé tři vozy pak v cíli obsadily nelichotivé 19., 21. a 22. místo s obrovskou ztrátou na vítězné Audi.
  V následující sezóně byl připraven evoluční typ LMP01, ale ani tomu se nevedlo o mnoho lépe a bohužel stejně se nevedlo i kompletně novému typu LMP02 připravenému pro sezónu 2002. Vedení automobilky došla trpělivost a celý projekt byl ukončen.
Model vozu pilotovaného
Franckem Lagorcem, Butchem Leitzingerem a Andy Wallacem, který v Le Mans v roce 2000 obsadil 21. příčku připravila firma Hotwheels a já jsem jej získal od svého přítele-kolegy ve zbrani, pana Dušana Remiše.