Tým Oreca je tradičním účastníkem vytrvalostních závodů. V roce 2005 za podpory francouzského generálního dovozce nasadil do čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans osvědčený a spolehlivý vůz Audi R8. Do jeho kokpitu usedala trojice ostřílených jezdců ve složení Franck Montagny, Jean-Marc Gounon a Stéphane Ortelli.
Pro továrnu Audi představovaly největší konkurenci v obhajobě prvenství z předchozích pěti ročníků vozy Henri Pescarola. Že nešlo o plané řeči dokazovala kvalifikace, ve které obě Pescarola obsadila první řadu na startovním roštu. Nejlepšímu z vozů Audi patřilo třetí místo (startovní číslo 2), z pátého místa startovalo Audi týmu Oreca s číslem 4 a z osmého druhé Audi amerického týmu ADT Champion s číslem 3.
  Po startu v nesnesitelném horku se podle očekávání začala obě Pescarola vzdalovat zbytku pole. Audi, především zásluhou omezení plynoucích ze změn pravidel (50kg zátěže navíc, zmenšení palivové nádrže, zmenšení průměru restriktorů, což vedlo ke snížení výkonu motoru na 520 koní atd.) ztrácely až 5 sekund na kolo a tak po dvou
odjetých hodinách mělo plný počet kol už jen pět vozů.
 V témže čase musel po kolizi do boxů druhý vůz průběžného pořadí (Pescarolo č.17). Za vedoucím Pescarolem (st. č.16) se poskládaly všechny tři Audi. Týmu Oreca patřilo prozatimní 3. místo. O hodinu později postihly lídra závodu problémy s převodovkou a slibný náskok se rázem proměnil ve ztrátu pěti okruhů a pád na 16. místo. Na první příčku se tak posunul Pirro (Audi č.2), hned za ním jel s trojkou Werner a trojici uzavíral Montagny se čtverkou. Ani Pirro se však nevyvaroval chyby a po nárazu do svodidel musel ke svým mechanikům. Před čtvrtinou závodu postihla závada a sice prasklý závěs pravého předního kola i vůz týmu Oreca, což znamenalo ztrátu tří kol a pokles ze druhého na čtvrté místo. Do hry se tak opět dostaly vozy týmu
Pescarolo, které stíhací jízdou snížily ztrátu na 3 a 5 okruhů. O půlnoci však Pescarolu
č.17 nevydržela zadní náprava. Oprava trvala příliš dlouho a šance na vítězství byly pryč.
V polovině napínavého závodu vedly oba vozy Audi týmu ADT Champion (první č.3, druhé č.2), třetí Pescarolo č.16, čtvrtý vůz Dome č.5 a páté Audi č.4 týmu Oreca.
Nad ránem pak po technické závadě ze závodu odstoupil vůz Dome. Kolem sedmé hodiny ranní pak postihl defekt pneumatiky McNishe a jeho vůz Audi č.2 se zabořil hluboko do kačírku. Vyproštění a následná pomalá jízda s poškozeným vozem stála dvojku čtyři kola. Na druhou příčku se posunulo Pescarolo č.16, které na vedoucí vůz Audi s číslem 3 ztrácelo 3 kola. Naopak druhé Pescarolo ukončilo svoje nevydařené účinkování v závodě kolem poledne, když po nárazu do svodidel nedokázal Ayari dojet s poškozeným vozem do boxů.
  Závod vrcholil tím nejlepším možným způsobem. Tři hodiny před koncem se náskok Audi ztenčil na jeden okruh a 15 sekund a dále se snižoval až na méně než jeden okruh.
Rozuzlení celého závodu přineslo rozhodnutí týmu Pescarolo zvolnit tempo, protože jejich vůz nebyl zcela v pořádku. Z prvenství se tak mohli radovat J. J. Lehto, Marco Werner a hlavně Tom Kristensen na Audi s číslem 3, který zvítězil po sedmé a stal rekordmanem v počtu vítězství ve slavné čtyřiadvacetihodinovce. Druzí dojeli se ztrátou dvou kol J .C. Boullion, E. Comas a E. Collard (Pescarolo č.16) a třetí pak Audi číslo 2 ve složení A. McNish, F. Biela a E. Pirro, kteří ztratili okruhů šest. Audi týmu Oreca dojelo se ztrátou osmi okruhů na bramborové pozici.
  Rok 2005 byl derniérou veleúspěšného typu R8. Od následující sezóny se začal nad závodními tratěmi šířit dým a zápach ze spálené nafty z nových turbodieselů v typu R10.
Model vozu připravila firma Spark Model.