Vývoj dvoumístného sportovního prototypu A442, pro čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans, započal v roce 1975 ještě jako projekt nezávislé firmy Alpine. Dlouholetá úzká spolupráce s automobilkou Renault však o rok později vyústila v její odkoupení. Tím ale ambiciózní projekt neskončil. A442 měla navázat na své úspěšné předchůdce A440 a A441. Dvorní úpravce Renaultu, Gordiny, osadil původní dvoulitrový vidlicový šestiválec, který pocházel z formulových vozů, mohutným turbodmychadlem Garrett a vyladil jej z původních 285 na 490 koní. Pětirychlostní převodová skříň byla dílem Hewlandu.
  Debut na závodní dráze, v Mugellu v roce 1975, spíše připomínal evoluci starší A441. Vůz se však vyznačoval katastrofální nespolehlivostí motoru, což tým vedlo k rozhodnutí nezúčastnit se domácího závodu v Le Mans. A ani o rok později se situace příliš nezměnila. Jediná A442 na startu čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans odstoupila pro poruchu ještě před polovinou závodu.
  Ani výrazná změna designu kapotáže ze skelných vláken z roku 1977, která se vyznačovala protáhlou zádí, která měla za úkol zvyšovat aerodynamický přítlak na rovinkách, nepřinesla motorům podporu v jejich lepší výdrži. Vozy byly velmi rychlé, dobře ovladatelné, ale k ničemu jim to nebylo.
  Další pokus v Le Mans v roce 1977 s novou specifikací byl hořkou pilulkou pro domácí fanoušky i pro automobilku samotnou. Kvalifikace se přitom jevila jako z říše snů. Tři tovární vozy obsadily první, druhou a čtvrtou příčku a z páté ještě tvrdila muziku soukromá A442 v barvách týmu pánů Harana a De Chaunaca. Ta se také ze závodu odporoučela jako první a to již po hodině závodu. Tovární vozy vydržely kroužit po dráze v La Sarthe o třináct hodin déle, než se za prvním z nich zavřely dveře garáže, což v Le Mans znamená odstoupení ze závodu. Druhý vůz se přidal po devatenácti odjetých hodinách a dvě hodiny před koncem byl tým v boxech kompletní a mechanici mohli začít balit. Zimní přestávka byla ve znamení vývoje. Vedení týmu převzal Gérard Larrousse, do té doby tovární jezdec Renaultu. Intenzivní zkoušky probíhaly jak ve větrném tunelu, tak na přistávací ploše letiště s jediným cílem...
  Pro sezónu 1978 tak byly připraveny dva loňské vozy specifikace A, jeden vylepšený specifikace B a jeden nový vůz typu
A443, který se vyznačoval prodlouženým rozvorem a zvýšeným objemem motoru na 2.2 litrů a jehož výkon narostl na 520
koňských sil. Výkon motoru A442 B vzrostl na rovných 500 koní.
  Nejdiskutovanější a nejkontroverznější změnou na aerodynamice vozů Renault byla "bublina" z akrylového skla, která tvořila čelní sklo a částečně suplovala střechu a proti holé verzi umožňovala o 8 km/h vyšší maximální rychlost, která na rovince Mulsanne dosahovala u A443 hodnoty 380 km/h respektive 360 km/h u A442 B. Tato výhoda byla ale vykoupena špatným výhledem z vozů a hlavně horším odvětráváním kokpitů, na což si stěžovali jezdci už během tréniků. Patrick Depailler a Jean-Pierre Jabouille, kteří sedlali A443 dokonce mluvili o pocitech klaustrofobie a tak na startu závodu se s "bublinou" objevil nakonec jen jeden vůz A442 B.
  Nejrychlejším vozem kvalifikace bylo ale Ickxovo Porsche 936/78. Vlastně prvních osm míst na roštu si rozdělily jen tovární týmy Porsche a Renault. Nejrychlejším žluto-černo-bílým vozem byla už zmiňovaná A443 s číslem jedna. Pátá startovní pozice patřila dvojce pilotované Didierem Pironim a Jean-Pierre Jaussaudem, sedmá pak číslu tři Jean-Pierre Jariera a Dereka Bella. Čtvrtý vůz A442A pak ještě nasadil polotovární tým Calberson za jehož volant usedali jezdci Jean Ragnotti, Guy Fréquelin, José Dolhem a Jean-Pierre Jabouille. Vůz měl číslo čtyři a startoval z osmé pozice.
  Hned od startu se rozpoutala bitva mezi Renaultem a Porsche. A443 zajížděla velmi rychlé časy. Jabouille zajel nejrychlejší kolo časem jen asi o šest sekund pomalejším, než v kvalifikaci. Krok s tímto překvapivě vysokým tempem dokázala držet jen novinka Porsche 936/78 a Moby Dick (Porsche 935/78) skupiny 5. Nic netrvá věčně a o spolehlivosti motorů renault už zde padla zmínka několikrát. První tovární vůz Renault s číslem tři tedy ze závodu v jeho polovině nakonec nevyřadila přímo závada na motoru, ale na převodovce, lídra a nejrychlejší vůz v celém startovním poli už ano. Stalo se tak v osmnácté hodině závodu. Technické problémy se ale nevyhnuly ani oběma vozům Porsche 936 a tak se v čele závodu objevila dvojka Renaultu s Pironim a Jaussaudem, kteří už nabídnutou příležitost nepustili a s bezpečným náskokem čtyř okruhů zvítězili. Za úspěch se dá považovat i čtvrté místo soukromé A442 v rukou Ragnottiho, Fréquelina, Dolhema a Jabouille. Vyčerpaný Pironi ani nebyl s to převzít společně s Jaussaudem trofej pro vítěze. Byla to vpravdě symbolická tečka za působením Renaultu v kategorii sportovních prototypů, protože od příštího roku se pozornost sportovního oddělení automobilky zaměřila už jen na formuli jedna. Model vítězného vozu připravila firma Norev.