ÚPRAVA ZADNÍ KAPOTÁŽE

   Originální modely od firmy Minichamps měly dvě varianty kapotáže. V té první byl celý motor zakrytovaný a za jezdcem vyčnívaly dva mohutné nasávací otvory a nezbytný průduch k ventilátoru. Já jsem ke konverzi použil druhou variantu s téměř odkrytým motorem, který se přeci jen více blížil předloze z roku 1971. Ale ani v tomto případě na mě nečekalo zrovna málo změn a některé objevy na mě ještě teprve čekaly.
   Jako první muselo pryč ohromné přítlačné křídlo včetně obou bočních úchytů. Dále bylo nutné dolepit chybějící část horní plochy kapotáže a současně z vnitřní strany vymyslet a vlepit výztuhu, která při pozdějším plánovaném zásahu do kapotáže zajistila potřebnou tuhost. I zde prošlo úpravou také lemování nad zadními koly, které více kopíruje linii kapotáže.  V pozdější fázi prací na kapotáži už bylo nutné současně začít pracovat jak na rámu, tak i na motoru, protože i tyto součásti doznaly velmi výrazných změn a zasahovaly i do konstrukce kapotáže, ale o tom v samostatných kapitolách.
   Znovu podotýkám, že jsem strávil hodiny a hodiny prohlížením dobových fotek, aby mi neuniknul žádný důležitý detail. Proto přišla znovu na řadu bruska a další práce na tvarování kapotáže. K tomu účelu jsem si opět zhotovil i přípravek z Merkura. Vzhledem k rozsahu, pracnosti a s ohledem na zamýšlené začisťování povrchu jsem všechny vyrobené díly nelepil rovnou na místo, ale pouze přesně slícoval a zafixoval na místě lepící páskou. Když jsem byl po několika pokusech s tvarem a délkou zádě spokojen, mohl jsem pokročit dále.

   Jednou z dominant zádě jsou žebrované výdechy zadních blatníků. Byla to opravdu náročná a zdlouhavá práce a přiznávám, že jsem s prvním pokusem nebyl spokojený, takže jsem je vyráběl na dvakrát. Tentokrát jsem krom plastu na boky použil tenké plechy o síle 0,2 a 0,5 mm. Trefit správný tvar a rozměry byl opravdu oříšek. Barva žebrování je totiž černá a na všech dostupných fotografiích bylo velmi obtížné rozeznat detaily. Když jsem se po několika týdnech přes tento krok úspěšně přenesl, mohl jsem konečně nalepit horní plochy kapotáže, zatmelit přechody a nerovnosti a začít pracovat na odtrhové hraně. Vypadalo to sice jednoduše, ale i tato práce vyžadovala několik zkoušek, protože je celá tato partie pojata jako tenká skořepina a vlastně všechny její strany budou pohledové.
   Když i tahle fáze byla za mnou, přišel podruhé na řadu 3D tisk. Rozhodl jsem se už tak dost dlouho trvající projekt maličko uspíšit a obrátit se na kamaráda Zdeňka Tihlaříka s prosbou o vytištění dvou ploutviček. Děkuji mockrát, Zdeňku, ještě jednou. Ploutvičky  jsem modeloval částečně podle fotografií a částečně podle modelu Porsche 908/3 od Autoartu. Klaplo to naprosto dokonale a tak byly najednou přede mnou všechny potřebné součásti kapotáže a mohlo se začít lepit a tmelit. O tom, jak vypadaly práce na úpravách rámu i motoru můžete číst v následujících kapitolách.

|   zpět na předmluvu   |   < předchozí stránka   |   následující stránka >   |